Únor 2012

*Pomsta je pokrm, který je nejlépe servírovat za studena.*

26. února 2012 v 18:47 | Kee-chan |  boys-love-sad
A je to tady, prohnilá Kee vás jde otravovat další změtí slov. Ale pozor na to, po dlouhé době se u povídky vážně bavila. Byla by proto velmi ráda, kdyby si ji někdo přečetl. A pokud okomentuje, bude to ještě lepší. Začátek je takové shrnutí jeho života, pak se to rozjede a počkejte si na konec! :D
_Dobrotivý bože, já vás snad ještě odradím. -.-" No nic, přeji příjemné počtení. :)


Donten~

22. února 2012 v 12:42 | Kee-chan |  Music
Zdravím ^^
Dnes k vám přicházím s Ginťamáckým avatarem :D Nenechte se zmást, viděla jsem jen dvě episody. -.-" Ale já to napravím! Každopádně jsem měla čest potkat se s jednou písní, kterou nazpíval seiyuu z Gintami. K mému překvapení Hijikata nebyl jediný smauraj, kterého dabuje. Daboval i Mugena *.* A týpka ze 07-Ghost! A BONa z Ao no Exorcist! A Doumekiho z xxxHolic. Myslím, že Nakai Kazuya bude hned po Fukuyama Jun-ovi ( :D Lol to skloňování xD) můj nejoblíbenější seiyuu. Doufám, že o Fukuyamovi jste slyšeli! :) Třeba Hakuren (07-Ghost), Yukio (Exorcista), v Bleach ten, co se třpytí víc jak Edward :D, Shinra (Drrr), ale hlavně! - Grell Sutcliff (Kuroshitsuji) a Watanuki :3 (xxxHolic) ... A spousta dalších a dalších úžasných rolí :D Každopádně teď k té písni.

Když ti vleze osud do cesty...

18. února 2012 v 17:01 | Kee-chan |  Rainbow world
...usměj se a zdvořile vysvětli, že chceš otěže svého života třímat ve vlastních rukách.





!Passed!

15. února 2012 v 16:56 | Kee-chan |  Rainbow world
Oh ano, není tomu tak dávno, přesněji řečeno 4. prosince, co jsem se dostavila na zkoušky z japonštiny. Bylo to dva dny po mých narozeninách, takže si dokážete představit v jakém stresu jsem "oslavovala". Navíc jsem tomu zasvětila půl roku. Pod slovem zasvětila rozumějte:
1) Ve škole se moc nesoustředila na předměty, nýbrž si dělala cvičné testy.
2) Vlastně neměla čas cokoliv řešit, takže se spousta věcí nenávratně pos...pokazila. :D
3) Hned po škole utíkala do japonštiny, kde se učila přibližně čtyři hodiny v kuse, dokud nebylo 8 a nezamkla se celá budova.
4) Neměla čas být moc nemocná. (Takže ji teď zachvátila zlá chřipajzna a má čas vám tohleto psát.)

A přes to všechno šla na zkoušky celá rozklepaná, protože si pořád nebyla jistá.


Včera došly výsledky. Okamžitě jsem si pro ně ze školy valila i přes obrovskou touhu po teple měkounké peřinky. Rozlepila jsem obálku a koukám na to. Byly tam celkem tři papíry. Na jednom z nich stálo "Passed". Hned pod tím byly napsaný tři áčka. (Z gramatiky, poslechu a slovíček.) Na dalším papíře se skvěl nápis "Certifikát" a na třetím byl pokec k tomu prvnímu papíru.

Nevěděla jsem co říct! Bylo to... konečně bylo po všem tom stresu! Udělala jsem to! Zvládla jsem to! Mám to, kvůli čemu jsem se tak dřela! Sice je to ta nejnižší úroveň, ale... Co bych si to neužila. :D Takže se teď budu chvíli opíjet slávou a sirupem proti kašli, než mě zase hodí mezi ty učitelský piraně, které mě týraly celý půlrok, aniž by o mém poslání věděly.

Vaše Kee

PS: Mé díky patří mému sememu a sousedce ze školy. Jako jediní věděli, na co se chystám a použili k přelstění mého strachu věty jako: "Neboj, to zvládneš!" , díky kterým jsem nakonec neomdlela. :D Děkuju! :3

The Novembers - Kowareru PV

8. února 2012 v 13:53 | Kee-chan |  Music
Zdravím.
Nějak mám dva dny dětí. Včera jsem byla u známé, tam byl totálně roztomilý černoušek. ^^ Pak jsem byli u mamčiné bývalé kolegyně. A ta měla 7 týdenního mrňouse. Oh jak ten byl zlatý. A dneska... Dneska půjdu vyzvednout mého synovce, který není ani za mák tak roztomilý, jako ostatní děti. Skoro nemluví a když mluví, tak si vymýšlí. Proto sem postnu video se supráckou písničkou od skupiny The Novembers, kterou jsem měla čest nedávno poznat.

*K létání potřebuješ křídla*

6. února 2012 v 19:58 | Kee-chan |  Rainbow world
Den Naruby.
Tak bych dnešek rozhodně nazvala. Jedu si to takhle v MHD, nemám se kde chytnout a... Teď to příjde! 1. V Ipodu se mi zapne německá písnička. (Poslední dobou mám nepříjemný zlozvyk poslouchat jednu německou skupinu.) A za 2. Se na mě usměje paní a řekne mi, abych se okolo ní protáhla, že se tam budu mít kde chytnout. V němčině! Poprvé na mě byl Němčour milejší, než mí spoluobčané. *Kee měla zatím jen špatné zkušenosti* Zamumlala jsem jí slovíčko vděku, chytila se tyčky a předstírala, že mi vůbec nevadí stát v botách na podpatku a že se vůbec necítím pobouřena mladými muži, co okolo s úsměvy sedí. Um... tohle jsem si trochu přibarvila, ve skutečnosti ani nevím, jestli okolo byli muži. Uh... už se do toho nějak zamotávám, co jsem chtěla v úvodu říct, že jsem včera nemohla usnout, neb se mi v hlavě válel nápad na tuhle povídku.
Je to naprosto normální povídka. (Vidíte, den Naruby! Říkala jsme vám to! Žádné yaoi >.<")
A jen abych uvedla na pravou míru, kdyby si ji četla osoba, která si ji spíš číst nebude... :D ... Není v tom nic víc ani nic míň, než kolik jsem toho napsala. A... Jsem si toho plně vědoma. :)
So... let's read!
.
.
.

Despair

3. února 2012 v 19:11 | Kee-chan |  Rainbow world
Zdravím.
Dobrá, poněkud chabý pozdrav, ale co čekáte o článku "Zoufalství" a v dnešní době. Podnětem k napsání článku na téma týdne byl fakt, že poslední dobou se pro mě věta "Jsem fakt zoufalá!" stala natolik přirozenou, že už ani neuvažuju, jestli to tak doopravdy je.
Navíc jsem si dala práci k najití vhodného avataru. *Stala se fanynkou Itoshikiho, hned jak ho poprvé viděla viset na stromě*